Dne 21. března 2012 proběhlo školní kolo Středoškolské odborné činnosti, a to ve třech kategoriích. V kategorii „Stavebnictví, architektura a design interiérů“ obsadili 1. - 2. místo Vít Kodeš se studií školní budovy a Martin Petřík za bezbariérové řešení staveb se vzorovým projektem. V těsném závěsu za vítězi získal 3. cenu Jan Abík za návrh budovy knihovny. V kategorii „Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie“ se umístili na 1. místě Michal Tůma a Pavel Sochor s prací „Ocelová plošina - návrh nosných prvků“. V kategorii 07, která zahrnuje též vodní hospodářství, získali cenu ředitelky školy Jan Kulendík, Jiří Wildt a Martin Flaks s prací „Srovnání výsledků měření vody z bentosu a z dreiseny na Sázavě“. Uvedené práce postupují do krajského kola SOČ.

V úterý 31. ledna 2012 se konala šolní konference projektu Enersol 2012. Celkem se jí zúčastnilo 30 žáků. Ve svých projektech se zabývali především úsporou energií a obnovitelnými zdroji a jejich využitím ve stavebnictví. Zpracovali témata větrných a malých vodních elektráren, využití tepelných čerpadel, technologií na snížení emisí v dopravě, zabývali se pasivními a nízkoenergetickými domy. Do celopražské přehlídky, která se konala v Obecním domě dne 28. 2. 2012, postoupilo sedm žáků v hlavní kategorii (M. Flaks, J. Čípek, M. Dvořák a D. Vylham ze třídy 3. V a P. Hrádek, J. Řepa a S. Kubizňák z 2. C), V. Śindler (2. C) v tvůrčí kategorii a jednoho zástupce měla škola i v doprovodné kategorii ( J. Smejkal 1.B). V konkurenci 11 středních a vyšších odborných škol a celkem 97 soutěžících se finalisty soutěže stali též žáci naší školy - David Vylhám s projektem „Rekuperace vzduchu a tepla v rodinném domě“ v hlavní kategorii a Vladimír Šindler s projektem „Malá vodní elektrárna v Troji“ v doprovodné kategorii. Tito žáci se účastní Celostátní konference Enersol 2012 v Pardubicích ve dnech 22. -23. března 2012.

Ve dnech 4. - 5. října 2012 se konala školní exkurze po devíti vodních dílech v ČR. Exkurze se účastnili žáci 3. a 4. ročníku s vodohospodářským zaměřením.

První zastávkou byla čistírna odpadních vod ve Zruči nad Sázavou. Další zastávkou byla vodní nádrž Švihov neboli vodní nádrž Želivka, která slouží jako zdroj pitné vody pro středočeskou oblast. Stojí zde již od roku 1975 a nachází se nad soutokem Želivky a Sázavy. Zemní hráz je vysoká 58 metrů a dlouhá (v koruně) 860 metrů.  K nádrži patří i dvě odběrné věže a bezpečnostní šachtový přeliv. V roce 2004 zde byla vybudována malá vodní elektrárna s výkonem 450 kW.

Naše cesta pokračovala k vodní nádrži Sedlice, která se nachází na toku řeky Želivky a stojí zde již od roku 1927. Zděná hráz je 11 metrů vysoká a 118 metrů dlouhá (v koruně). Jezero, které díky hrázi vzniklo, má plochu 40,5 ha. Nádrž slouží jako představená nádrž VD Švihov, ale slouží také rekreaci, provozování vodních sportů a rybolovu.

Na konci prvního dne jsme navštívili čistírnu odpadních vodv Českých Budějovicích a zdymadlo České Vrbné - jez s plavební komorou a malou vodní elektrárnou a marinu se sportovním kanálem. Čistírna odpadních vod v Českých Budějovicích je největší čistírna v jižních Čechách a je na ni napojeno asi 110 000 obyvatel a místní firmy, např. pivovary a mlékárny.

Druhý den jsme jako první navštívili přehradu Lipno I včetně podzemní kaverny, ve které je umístěna vodní elektrárna. Výstavba přehrady trvala pouze sedm let a byla ukončena roku 1958. Po napuštění Lipna vznikla největší vodní plocha v ČR (proto se jí přezdívá České moře), jejíž délka je 48 km, šířka v nejširším místě 10 km a obsah o 306 mil. metrů krychlových. Při stavbě bylo vykáceno 1670 hektarů lesa, byly zatopeny tuhové doly v Hůrce, řada pískovišť a lomů, velké množství silnic, cest, samot, mlýnů, pil a i několik kostelíků s hřbitovy.

160 metrů pod povrchem se nachází ohromná podzemní kaverna o rozměrech 65 x 22 metrů a výšce 37 metrů, ve které je umístěna vodní elektrárna. Jsou zde instalována dvě soustrojí s Francisovými turbínami, která společně vyrábí při plném chodu 120 MW. Do podzemí je voda dopravována z nádrže pomocí dvou ocelových šachet o průměru 4,5 m a o délce 160 m. Odváděna je 3,6 km dlouhým tunelem o šířce 8,4 m a výšce 7,8m. K zdržení vody slouží kombinovaná zemní a gravitační hráz o výšce 26 m. Přehrada slouží k regulaci průtoku, čímž omezuje povodňové špičky a zvyšuje výrobu energie v ostatních vodních elektrárnách na toku. Dále také slouží pro rekreaci, plavbu, a rybolov.

Jako poslední jsme navštívili přehradu Orlík. Orlická přehrada byla dostavěna v roce 1961. Přehradu tvoří gravitační betonová přehrada o výšce 91 metrů a délce 450 metrů. V přehradě jsou zabudované 3 přelivy a dvě spodní výpusti. Přehrada zadržuje 720 mil. metrů krychlových vody. Je složena z několika betonových forem, které jsou propojené spoji a izolačními pásy. V levé části řeky u paty betonové hráze se nachází vodní elektrárna se čtyřmi soustrojími s Kaplanovými turbínami. Voda je přiváděna k turbínám pomocí 4 ocelových  potrubí o průměru 6 metrů a se spádem 70,5 metrů. Jedna turbína je schopna vyrobit 91 MW energie.

Vladimír Šindler, 3.C

V pondělí 24. září 2012 se žáci 2. a 3. ročníku zaměření vodohospodářských a ekologických staveb zúčastnili exkurze na skládku v Ďáblicích a spalovnu v Malešicích. Exkurze, i když se zdá od pohledu „nevoňavá“, seznámila studenty s legálními způsoby likvidace odpadu na našem území, se způsoby rekultivace skládek a s energetickým využitím odpadu. Získané informace žáci využijí jako podklad pro zpracování seminární práce na výše uvedené téma.

Ing. H. Matoušková