Historické památky i moderní architektura německé metropole, unikátní výstava moderního malířství, připomenutí válečných hrůz i období studené války – to bylo obsahovou náplní zájezdu, na který se koncem října vydala skupina 35 žáků z 1. – 3. ročníku. Po dvou náročných dnech, kdy jsme nachodili po centru města a cílech naší exkurze nemálo kilometrů, jsme se shodli: centrum Berlína má poněkud nesourodý charakter, zůstává i nadále obrovským staveništěm, je to ale město stromů a parků, skýtá přehlídku výtvorů světově uznávaných architektů a tvrzení, že je dnes významným průsečíkem evropského kulturního dění, je nejspíš pravdivé.

Prohlídku města jsme začali symbolicky u zbytků Berlínské zdi na břehu řeky Sprévy (East Side Gallery), které jsou pokryty originálními graffiti. Další zastávkou bylo muzeum Martin-Gropius-Bau, které právě hostilo dvě unikátní výstavy – „Linie“ zakladatele abstraktního malířství Pieta Mondrianiho a naprosto ojedinělý soubor 400 děl z rozsáhlé umělecké sbírky průmyslníka a sběratele Reinholda Würtha. Jedním z vrcholů na časové lince výstavy byla „Madona“ H. Holbeina ml. ze 16. st. Protipól představovala díla klasické moderny P. Picassa, E. Muncha, M. Ernsta, F. Legéra aj. až po D. Hockneye, A. Cara a další umělce 20. a 21. st. Bohužel jsme stihli jen letmý vhled do světa moderního umění, ale možná získali též impuls pro jeho další poznávaní.  Další putování nás vedlo kolem přehlídky pověstných východoněmeckých trabantů (mnozí zde toto vozítko viděli poprvé na vlastní oči) k nejznámějšímu bývalému hraničnímu přechodu v Berlíně – Checkpoint Charlie, který spojoval americký sektor se sovětským. Třída „Unter den Linden“ s rekonstruovanými památkami období baroka a klasicismu nás bohužel nemile překvapila mnoha staveništi v důsledku výstavby nových linek a stanic metra a repliky císařského paláce. Kolem monumentálního Dómu a Muzejního ostrova se zastávkou u Neptunovy kašny s výhledem na jednu z mála gotických památek (Marienkirche) se blížíme k proslulému Alexandrovu náměstí. Ještě pohled na Červenou radnici z 2. pol. 19. stol. ve stylu vrcholné italské renesance a na dominantu celého náměstí, 368 m vysokou televizní věž, a už stojíme u slavných Hodin světa na Alexu. Zůstaly zde zachovány některé budovy z 20. let minulého století i z doby socialistické výstavby. Náměstí je stále obchodním centrem této části města a pulsuje zde čilý ruch. Konečně zasloužená chvilka volna k občerstvení a odpočinku. Večerní procházkou nevelkou čtvrtí ve starém stylu Nikolaiviertel zakončíme první den a plni dojmů i očekávání, co přinese den následující, odjíždíme do místa ubytování.

Druhý den pobytu nás autobus vyloží u Říšského sněmu a pak již pokračujeme opět po svých. Míjíme moderní vládní čtvrť (její architektura vyvolává v našich řadách zcela protikladné reakce a názory) a po břehu Sprévy se blížíme k  novému Hlavnímu nádraží. Stavělo se přes deset let a náklady dosáhly 700 mil. EUR. Nádražní budova se skládá z celkem pěti podlaží, z nichž dvě slouží dopravě, v ostatních jsou obchody, úřady apod. Horní podlaží (ve výšce 10 m nad úrovní terénu) je určeno městské a regionální dopravě (4 koleje), v hloubce 15 m pod úrovní terénu se nachází nástupiště (8 kolejí) pro dálkovou dopravu. Součástí projetu byla i další výstavba metra. Přes řeku Sprévu se vracíme k Říšskému sněmu. Absolvujeme zpřísněná bezpečnostní opatření a výtahem se dostaneme alespoň na terasu. Slavná skleněná kupole N. Fostera právě prochází čistící kúrou, a tak se bohužel musíme spokojit pouze s vnějším pohledem. Procházíme Braniborskou bránou a míříme k Postupimskému náměstí. Rozsáhlá rekonstrukce v průběhu 90. let z něho udělala jedno z největších stavenišť Evropy, ale navrátila mu jeho původní lesk a slávu. Dnes se zde nachází celkem 19 nově postavených budov, z nichž většina se stala reprezentativními sídly různých firem a společností – od Sony až po Deutsche Bahn. Výstavba celého komplexu byla vedena italským architektem Renzo Pianem, který spolupracoval s dalšími významnými světovými architekty. Dominantou náměstí je kromě několika výškových budov i Sony Center architekta Helmuta Jahna, kde je asi nejpopulárnější a nejvíce navštěvované kino v Berlíně. Mimo jiné se zde každoročně koná i prestižní filmový festival Berlinale. Na první pohled nás upoutala impozantní prosklená střecha, jejíž dokončení trvalo více než dva roky. Naším dalším cílem je jedna z výškových budov Kollhofftower. Nejrychlejším výtahem v Evropě se dostáváme na vyhlídkovou plošinu, ze které se nám otvírá vskutku impozantní výhled na celé město. Přímo pod námi se např. rozprostírá další architektonický komplex, tzv. Kulturforum z 60. až 80. let minulého století. Autorem konceptu byl slavný německý architekt Hans Scharoun. Několik sekund jízdy a jsme opět ve vestibulu „věže“. Součástí náměstí je kromě řady menších bulvárů s příjemným posezením, pasáží s divadly a kinem též velké nákupní centrum Arkády. To je příležitost k nákupu dárků a k občerstvení před zpáteční cestou. Ještě nás ale čeká přejezd do centra bývalého západního Berlína. Projíždíme rozsáhlým parkem Tiergarten, míjíme Vítězný sloup a vystupujeme u známé stanice metra ZOO. Putování za památkami končíme u Pamětního kostela, z něhož po bombardování v roce 1943 zbylo jen torzo věže. Po válce byl postaven nový kostel a jeho věž i síň přiléhají k poničenému torzu. Měl být kostel obnoven v původní podobě nebo stržen úplně? Jak působí spojení nové architektury a protiválečného pomníku?  Tyto otázky jsou stále aktuální a napadaly i nás. Pak už nás čekaly jen poslední volné chvíle na známé obchodní třídě Kurfürstendamm.  Unaveni, ale plni zážitků a s kupou fotografií v mobilech opouštíme hlavní město našeho největšího souseda. Snad zase někdy příště…

Ve dnech od 29. do 30.9.2015 se třída 4.C Střední průmyslové školy stavební v Dušní společně s mladšími ročníky, které jsou stejně jako my vodohospodářsky zaměřené, zamířili na dvoudenní exkurzi do severozápadních Čech, kde jsme navštívili několik zajímavých a většinou ne příliš známých objektů.

Poté, co jsme se sešli na autobusovém stanovišti na stanici metra A Strašnická, jsme autobusem odcestovali směrem na Kostelec nad Labem, kam jsme ale dorazili s mírným zpožděním, protože centrum Brandýsa nad Labem bylo v opravě a městem se nedalo projet. Poté, co jsme bezpečně dorazili do Kostelce, prošli jsme přibližně 300 metrů dlouhou cyklostezkou od parkoviště až k místnímu jezu, kde nám byl přítomným pracovníkem detailně popsán jak vznik, tak i fungování jezu. Negativem tohoto výkladu byl fakt, že pán mluvil velmi potichu a nebylo mu rozumět, jinak se jednalo o zajímavý výklad. Na závěr přednášky jsme si také mohli prohlédnout strojovnu malé vodní elektrárny, která se nacházela na levém břehu toku.

Po opuštění Kostelce jsme zamířili dále po směru toku Labe, tentokrát do Liběchova nedaleko Mělníka, kde se nacházel segmentový jez s dvěma plavebními komorami, z nichž ta větší právě procházela čištěním, takže jsme si ji mohli prohlédnout ve vypuštěném stavu. Zdejší přednáška byla také velmi zajímavá, přednášející nás zavedl pod samotný jez, kde jsme si mohli prohlédnout řídící ústrojí a následně i strojovnu. Ihned po opuštění Liběchova jsme se vrátili zpět do Mělníka, kde proběhla krátká návštěva v sídle firmy, která vyrábí hermetické brány do plavebních komor.

Poté už jsme se přesunuli do severozápadních Čech, konkrétně do Chomutova, kde jsme měli zajištěné ubytování v hotelu Hřebíkárna. Hotel byl velmi pěkný, moderní, s vlastní restaurací a internetovým připojením, což mnozí studenti ocenili. Ještě před večeří jsme se vydali navštívit dva vodohospodářsky významné objekty - Podkrušnohorský přivaděč a Kamencové jezero. K přivaděči jsme neměli daleko (jeho trasa vedla několik desítek kroků od našeho bydliště) a po zdárném překonání strmého kopce jsme se mohli pokochat výhledem na jeho lichoběžníkový profil. Poté nás čekala o poznání delší cesta ke Kamencovému jezeru, které vzniklo neznámým způsobem a je charakteristické svým složením. Bohužel jsme u jezera z důvodu blížící se večeře nemohli zůstat déle, a cesta se tak v poměru cena/výkon nevyplatila.

Po večeři se většina z nás vydala sledovat probíhající mistrovství světa v rugby, popřípadě šla po náročném dni brzy spát.

Druhý den ráno jsme v časných ranních hodinách vyrazili do Litvínova hledat přehradu Fláje. Po jejím úspěšném nalezení jsme zde strávili přibližně 90 minut, z nichž většinu z nás zaujal stavební styl hráze - byla totiž dutá a rozdělená na jednotlivé sektory.

Po návštěvě Flájí jsme se vydali pryč z Litvínova na přehradu Janov, která je největší zděnou hrází v republice. Výklad nám zde opět obstaral náš přednášející, který s námi cestoval celý den. Přehrada byla velmi hezká, byl z ní moc pěkný výhled a většinu studentů zde bavil zatoulaný pes, který volně pobíhal po koruně.

Poté nás čekala předposlední zastávka na přehradě Nechranice, která byla dimenzována na velký průtok vody, a rozlohou tak sahala až do míst, které jsme z její koruny nemohli vidět. Nejprve jsme si prohlédli interiér a řídící středisko hráze, poté jsme se přesunuli tunelem do věžového objektu, který zde sloužil jako vodní elektrárna.

Poslední zastávka nás čekala v tepelné elektrárně Prunéřov, kde nám jedna z pracovnic vysvětlila postup čištění odpadní vody a využívání odpadních látek v dalším zpracování. Také nám ukázala velkou strojírnu, kde přes nadměrný hluk nebylo téměř slyšet vlastního slova.

Po skončení této přednášky jsme se přesunuli zpět do Prahy. Cestou jsme ještě vysadili naší paní profesorku ve Slaném a na metru Dejvická jsme byli rozpuštěni zpět do svých domovů. 

Celkově hodnotím exkurzi kladně, jen byla v některých ohledech velmi náročná, což se při vysokém počtu zastávek přenášelo do celkové únavy.

Tomáš Pauček, 4.C

Definice praví, že most je dopravní stavba, která převádí pěší, silniční nebo železniční komunikaci přes překážku, kterou může být například vodní tok nebo plocha, terénní nerovnost  nebo jiná komunikace.  Most v širším slova smyslu může mít i poetickou charakteristiku. H. Zagorová v jedné ze svých méně známých písní nazývá most s básnickým přesahem „výkřikem spoutaných skal“, „být jako most, to je čin místo vět“,… tíže zbavený svět.“ Možná, že i podobné asociace vyvolávaly u našich „dopraváků“ navštívené mostní stavby. Ale cílem exkurze bylo hlavně seznámení se s různými typy mostů, bližší pochopení statických soustav mostních konstrukcí, prohlídka konkrétních detailů mostních konstrukcí (mostní závěrů, ložisek, ztužidel atd.), zopakování technologických postupů používaných pro různé typy mostů.
A s jakými konkrétními objekty se žáci seznámili? Byly jimi např. obloukový silniční most se spodní mostovkou Litol (Lysá nad Labem), silniční zavěšený most Chvalovice, visutá lávka pro pěší v Kolíně, silniční most s elektrárnou, jezem a zdymadlem Kolín, železniční zvedací most Kolín, dvoupatrový dálniční most Píšť, silniční obloukový most Hořepník, zavěšený silniční most přes Jordán v Táboře, železniční most se spodním obloukem Tábor, řetězový visutý most Stádlec, obloukový sdružený most Bechyně, silniční obloukový most Podolsko, silniční obloukový most Žďákov.

A jak uvádí Ing. J. Vitásková ve své zprávě, nejvíce zaujalo:

• elegance zavěšených a visutých mostů a lávek
•  vytápěná mostovka lávky v Kolíně
• zvedací most pro lodě v Kolíně, který se ale nezvedá, protože došly peníze
• unikátní dvoupatrový dálniční most Píšť, kdy je nad původním za války vybudovaným mostem „rozkročen“ nový most
• most v Hořepníku, který vyprojektoval profesor Stanislav Bechyně ve věku pouhých 24 let
• technická památka – jediný visutý řetězový most ve Stádleci, přestěhovaný ze svého původního stanoviště, nyní zatopeného Orlickou nádrží
• sdružený obloukový most Bechyňská Duha, po kterém vede silniční i železniční doprava
• oba mosty přes Orlík (Podolsko a Žďákov) svou monumentalitou.

Měření v laboratoři hydrotechniky na ČVUT

Vodaři třídy 2. B měli 20. května vyučování přesunuto do laboratoří hydrotechniky, ČVUT, fakulty stavební.

Tahle laboratoř slouží k hydraulickému výzkumu – každý z nás přece ví, že to, jak se voda chová v přírodě nebo na vodohospodářských stavbách, se dá matematicky vyjádřit jen hodně složitě, ale na fyzikálních modelech je to jednodušší a výsledky jsou navíc mnohem přesnější. Pro nás, jako pro začátečníky, byly připraveny 4 druhy měření – objemová metoda měření průtoku, měření průtoku v otevřeném korytě s použitím hydrometrické vrtulky, měření účinnosti turbíny a zjišťování součinitele přepadu na kašnovém přelivu přehradní nádrže. Na stanovištích jsme se vystřídali, vypočítali jsme výsledky a zpracovali jsme prezentace k jednotlivým úkolům. Jsme také moc rádi, že jsme jako jedni z prvních mohli vidět model sportovního kanálu pro kanoisty pro olympiádu v Riu de Janeiro.Všechno se nám moc líbilo. Děkujeme moc hlavně panu Ing. Zukalovi, PhD., který nám celou laboratoř připravil a měřením nás prováděl.

Třída 2. B – zaměření vodohospodářské a ekologické stavby

Exkurze do MVE Troja

Dne 8. června 2015 jsme byli studenti 2. a 3. ročníku se zaměřením vodohospodářské a ekologické stavby na exkurzi v malé vodní elektrárně a jezovém tělesu v Troji. MVE je situována na levém břehu Vltavy v Praze na špičce Císařského ostrova, v prostoru mezi jezem Troja a plavebním kanálem.

Zde jsme se seznámili s přednášejícím této malé vodní elektrárny. Na začátku upozornil na určitá bezpečnostní opatření, které je potřeba dodržet. Chvíli na to jsme už pokračovali dál k elektrárně. Nejdříve nám řekl základní obecné informace o celém vodním díle v Troji jako například kdy a za jakým účelem byla celá jezová konstrukce postavena a k čemu vlastně malé vodní elektrárny slouží, jaký mají výkon, proč mají svůj specifický tvar nebo například, jak zabraňují uhynutí ryb v turbínách. Na velínu elektrárny bylo 5 nepřehlédnutelných plaket, které značily výšku vody při povodních. Nejvýše byla, dle předpokladu, úroveň vody z roku 2002.
Poté jsme se přesunuli po schodech nejdříve nahoru a pak následně dolů do ústrojí elektrárny (tento postup chrání elektrárnu před tím, aby tam nenatekla voda při větších stavech), které tvoří dvě Kaplanovy turbíny o průměru 2,6 metrů. Po prohlédnutí jsme došli do strojovny, kde je přece jenom menší hluk a mohl nám k tomu povědět něco víc. Pak jsme ještě zamířili přímo pod turbíny.
Následně jsme se podívali přímo pod klapkový jez, kde nám byl ukázán mimo jiné například mechanismus klapek či rozdíl ve zhotovitelích jezu (ten tvořily dvě firmy - jedna česká a jedna polská - polská zhotovila podstatně spolehlivější část). Poté jsme si prohlédli bývalý sklad na hradla. Naši exkurzi jsme pak zakončili ve Stromovce, kde jsme si prohlédli soustavu rybníků, které byly nedávno revitalizované.

Exkurzi hodnotím velmi kladně a doufám v další podobné, nebo i zajímavější exkurze.

Za studenty Karel Veselovský