Jako vodaři, ti nejlepší stavaři 4. ročníku stavební školy s duší, jsme byli na den 16. 9. pozváni firmou METROSTAV na exkurzi rekonstrukce Staroměstského jezu na Vltavě. V deset hodin ráno jsme měli sraz s průvodci v ulici Masarykovo náměstí u tramvajové stanice Národní divadlo a po krátkém představení firmy jsme se vydali k lodičkám. Náš úkol byl se v lodičkách po čtyřech, dopravit pomocí dřevěných pádel, ke Staroměstskému jezu, kde stála v nadjezí výtlačná loď s výtlakem až tří set tun. Na lodi nám průvodci, kteří zároveň na realizaci projektu pracují, začali vyprávět základní informace o rekonstrukci jezu. Mohli jsme zde vidět dubové trámy na betonové desce, která je vyarmována kari sítěmi. Na železobetonovou desku se použilo okolo 250 m³ betonu. Jednotlivé kusy trámů hmotnosti 250-300 kg jsou k železobetonové desce přikotveny závitovkou, která je obalena epoxidovou pryskyřicí tuhnoucí do tří minut. Celý dřevěný jez je přikotven údajně 180 dřevěnými pilotami z původního mnohonásobku a jsou staré několik staletí. Nejstarší pilota sahá podle archeologů do roku 1506. Dubové trámy se kácely v zimě a byly namočené od jara ve vodě, aby nepopraskaly a průběžně se i v současnosti kropí, pokud se teplota ovzduší blíží ke třiceti stupňům. Projektant chtěl tímto zajistit 30-40 % vlhkosti trámů, a proto se také každý den měří. Dřevěné trámy uskupené do mříže tvoří pole, do kterých se skládají pomocí jeřábu dva kameny požadovaných rozměrů, odstřelené z lomu a ze všech vnějších stran, kromě té vrchní, jsou vybroušené. Ve spodní části jezu je po celé délce ocelové elko, jehož hrana je odkloněna zkosením tak, aby voda nepadala přímo dolů a nedocházelo v podjezí k vymílání. V podjezí se navíc bude realizovat kamenný zához. Po zajímavém povídání o jezu jsme se zpátky na lodičkách a následně tramvají dostali zpět do školy. Myslím si, že nás exkurze velice bavila a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací ohledně rekonstruovaného jezu a také o možnosti nabízených praxí našeho oboru firmou Metrostav a.s.

Jakub Jelačič 4.C

V úterý ráno jsme my – druháci vodaři - vyrazili se třídou z Hlavního nádraží vlakem do Berouna. V Berouně jsme na nás čekali lidé z ČHMÚ a ti nám řekli informace o tom, kdo jsou a co dělají.

Vydali jsme se k řece a ukazovali nám, jak se měří rychlost průtoku řeky a vysvětlovali, co dělají a proč je to užitečné. Umí předpovědět, jak vysoká je dvacetiletá, padesátiletá nebo stoletá voda. Měřili pomocí různých přístrojů. Hlavní dva přístroje vypadají jako surfy, které na sobě mají další menší přístroje, které měří rychlost průtoku vody. Poté, co doměřili jsme měli možnost si sami vyzkoušet měření na dalším toku. Přístroj, který jsme použili je RIVERSURVEYOR® S5 AND M9 a je připevněn zdola surfu, na tomto vodním toku jsme ho přesunovali ručně – chodili jsme s ním. Měří různá data a posílá je do počítače. Asi 10 metrů pod surfem jsme měřili od kraje řeky na druhý kraj po metru a zjišťovali jsme průtok FlowTrackerem druhé generace, který má zabudovaný displej a měření je s ním jednodušší než s první generací. Sám jsem byl ve vodě a není to nic lehkého. Měřili jsme docela dlouho, ale mě osobně, to bavilo sledovat i takto z blízka. Pánové z ČHMÚ jsou šikovní a moc fajn chlapi. Přístroje na veškerá měření jsou překvapivě dost drahé. Výlet se mi moc líbil a něco jsem si i zapamatoval.  

Nikolas Roba, 2.A

Návštěva Karolina spojená s komentovanou prohlídkou výstavy Amazonka, kterou nás prováděl ten nejpovolanější, pan prof. RNDr. Bohumír Janský, CSc., který se svým týmem naleznul a zmapoval pramen nejdelší řeky světa Amazonky, byla velmi zajímavá a inspirativní. Živé a barvité vyprávění o expedicích a výpravách do povodí řeky Amazonky mě osobně velmi zaujalo a dovedlo k zamyšlení o udržitelnosti a ekologii lidské společnosti. Také mě zaujal spor českého týmu s National Geographic o prvenství o nalezení pramenu řeky Amazonky, který byl nakonec připsán českému týmu. Překvapil mě stav a úbytek ledovců v Andách a jaký vliv to má na tamější prostředí a obyvatelé. Velmi se mě zaujal příběh Samuela Fritze, který ve velké míře zmapoval amazonský deštný prales již v 17.století. Návštěvu bych doporučil každému, který by se rád dozvěděl něco o řece Amazonce a jejím okolí.

Napsal: Richard Gemperle 2.B

Celá přednáška mi přišla velmi zajímavá. Je to něco, kvůli čemu jsem šel studovat „Vodu“ na naší škole. Nějaká taková expedice by byla mým snem a nezáleželo by, jestli by šlo o Amazonku nebo jinou řeku, o které nemáme dost informací. Velmi se mi líbilo srovnání Amazonky s naší Vltavou a některé číselné údaje mě překvapily. Velice se mi líbily osobní zážitky a popisy cest pana Jánského.

Napsal: Vít Licek 2.D