Ze života školy

Dne 28.11.2016 se třídy 3. A a 4. A s paní učitelkou Ing. Halaburtovou  a Ing. Městkovou zúčastnily exkurze do firmy Rigips s.r.o, zabývající se výrobou sádrokartonových desek. Továrna se nachází v obci Horní Počaply nedaleko města Mělník. Po našem příjezdu jsme zde byli mile přivítáni v tzv. Škole suché výstavby, což je nová budova v areálu továrny. Zde jsme se v moderním přednáškovém sále ze sádrokartonových desek zúčastnili přednášky o historii firmy. Byli jsme také proškoleni o bezpečnosti pohybu po provozu během následující prohlídky továrny. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny, první ze skupin se vydala na samotnou prohlídku výrobní linky a druhá skupina mezitím sledovala v přednáškové místnosti prezentaci o výrobcích ze sádrokartonu, jejich vlastnostech a širokém způsobu využití. Po návratu první skupiny jsme se vydali do továrny i my. Prohlídku jsme začali v prostorách, kam nákladní automobily dováží velké, asi třítunové role papíru. Poté se jedna z rolí osadí do odvíjecího zařízení a roluje se na výrobní linku. Na papír se následně navrství sádrová kaše, po jejímž přidání se celý pás v tomto místě rozvibruje, aby došlo k stejnoměrnému navrstvení kaše a její homogenizaci. Poté se na tuto skladbu nasadí druhá vrstva papíru. Celý blok následně pokračuje po výrobní lince až k řezačce. Po celou dobu jízdy sádra tuhne. V řezačce se sádrokartonový pás nařeže na požadované rozměry a vzniklé desky se nechají přibližně 45 minut schnout v sušičce. Poté jsme si prohlédli nakládku zboží na palety a vrátili jsme se do školící budovy, kde jsme počkali na naši druhou skupinu. Odpoledne jsme se vrátili zpět do Prahy.

Sepsal Albert Schneider, 3. A

rigips

 

Ve čtvrtek 21. 4. 2016 se konal již 14. ročník Školního turnaje v nohejbalu trojic. Tentokrát se uskutečnil na hřišti Sportovního areálu Masná v Praze 1, kam chodíme na hodiny tělesné výchovy.

Do turnaje se přihlásilo 8 třídních týmů z 1. až 3. ročníku (třídy 4. ročníku daly přednost přípravě na maturitní zkoušky). Hrálo se ve dvou skupinách systémem každý s každým na dva vítězné sety a dva nejlepší týmy z každé skupiny postoupily do semifinále, v němž se utkaly týmy 1. A s 2. B a 3. A s 3. B o postup do finále. Ve finále na sebe narazily týmy 2. B a 3. B. Většina zápasů celého turnaje byla vyrovnaná, o čemž svědčí, že řada jich končila až “tajbrejkem“.

Konečné umístění týmů:   

1. místo   3.B

2. místo   2.B

3. místo   3.A

Turnaj proběhl v dobré sportovní atmosféře, k níž přispělo i hezké slunečné počasí.

Mgr. Jarmila Hrivnáková

STRETECH je přehlídka středoškolských prací, která se již řadu let pořádá na půdě ČVUT. Letos jsme se jí účastnili za studenty naší školy dva – já, Marek Bílek, s modelem hydrostatického jezu, který jsem použil i do Středoškolské odborné činnosti a Tomáš Bubeníček s malou vodní elektrárnou.

Sraz jsme měli s Tomášem a s paní Ing. Hanou Matouškovou v 8:15 před budovou ČVUT.  Paní profesorka nás povzbudila a detailněji informovala o průběhu celého dne. Po registraci jsme mohli začít hledat naše prezentační místo. To jsme lehce upravili, rozvinuli zde naše plakáty, umístili model a postavili školní banner.

U našeho prezentačního stánku podstatě neustále někdo byl. Někteří se jen dívali, jiní se blíže zajímali o naše práce. Díky tomu jsme mohli vést zajímavé diskuse o vodních elektrárnách a hydrostatických jezech, získávat nové poznatky a kontakty na kapacity z ČVUT a dalších vysokých či středních škol.

Den byl vyčerpávající, ale úspěšný. Udělali jsme snad dobrý dojem i reklamu naší škole.

Marek Bílek, 3. B

V úterý 10. května 2016 se vydala dopravní část třídy 3. B prozkoumat stavbu železničního tunelu raženého nedaleko Plzně u Ejpovic. Nejednalo se však o stavbu jen tak ledajakou, tento tunel bude tím nejdelším, jakým budou vlaky od roku 2017 v ČR projíždět.

Nicméně popořádku. Nejdříve jsme navštívili informační centrum umístěné nedaleko staveniště. Tam jsme se dozvěděli jak základní technické údaje o tunelu, tak i širší souvislosti vedoucí k jeho zbudování. Stavba tohoto rozsahu je finančně velmi náročná (celková předpokládaná cena modernizace trati Rokycany-Plzeň činí přibližně 4 miliardy Kč), proto i důvody její realizace musí být opravdu opodstatněné. Hlavním důvodem je modernizace třetího železničního koridoru, jehož součástí je i úsek z Prahy do Plzně a zkrácení jízdní doby mezi Prahou a Plzní pod jednu hodinu.

Po úvodním briefingu jsme nasedli do čekajícího autobusu, a protože byl tunel právě obsazen jinou exkurzí, jeli jsme se podívat na další stavby, které s modernizací tohoto úseku souvisí. Zastavovali jsme na samých zajímavých místech. Viděli jsme rekonstrukci stávajících mostů i mosty nově postavené, budované propustky i protihlukové zdi. Hodně času jsme věnovali rekonstrukcím stanic a zastávek. Komfort cestujících je zde zvýšen zejména výstavbou nových nástupišť s nástupní hranou ve výšce 550 mm nad temenem kolejnice. Nástupiště je s bezbariérovým přístupem, je opatřeno pruhy pro slabozraké a vybaveno novým osvětlením a informačním zařízením pro cestující.

V rámci přednášky před vlastní prohlídkou tunelu jsme získali další technické údaje a informace o způsobech ražby. Dozvěděli jsme se také o problémech, které výstavbu provází a zdržují. Jedním z nich je například jiné složení hornin, než jaké se po geologickém průzkumu předpokládalo. Těmto neočekávaným změnám se musel přizpůsobit i razící štít, jehož starší a menší sestry známe z výstavby metra. Zde používaný štít dostal název Viktorie a má úctyhodných 1800 tun, výkon 3,6 MW, průměr 9,89 m a délku 110 m.

Po přednášce jsme se konečně dostali k ústí tunelu, kde jsme obdrželi „krabičku záchrany“. Šlo o jistou formu plynové masky s baterkou, jejíž funkčnost jsme naštěstí ověřovat nemuseli. Pak už jsme jen nasedli do speciálního motorového vozíku a ponořili se do hlubiny tunelu. Cesta to byla dlouhá, mluvit se kvůli hluku motoru nedalo a byli jsme i rádi, že jsme si vzali nějaké oblečení navíc. Po více jak třech kilometrech jsme však dosáhli cíle, z vozíku vystoupili a šli se na Viktorku podívat. Ani zde jsme toho však příliš neslyšeli - razící břity rubající čelbu tunelu vytvářely nejen pekelný rachot, ale i povážlivě třásly vlastním tělem štítu. Zážitek to však byl hluboký…

Zpátky jsme se vrátili sice trochu zmrzlí a nahluchlí, ale zdraví a zase o něco chytřejší. Od tohoto dne si každý ze zúčastněných žáků přeje u maturity vytáhnout otázku Podzemní stavby. 

Ing. Hynek Hrubeš

Zajímavé odkazy:

https://www.youtube.com/watch?v=6EYxZZ_paoo

http://www.koridory.cz

Tři dny vyučování před velikonočními prázdninami patří vždy projektovým dnům. Ty letošní byly koncipovány trochu jinak než v předcházejících letech. Učitelé odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů vymýšleli zajímavá témata a činnosti, které by nalákaly do jejich skupin žáky napříč třídami 1. až 3. r. Čtvrťáci si totiž už tradičně v tuto dobu vyzkoušeli nanečisto maturitní testy a písemné práce z češtiny, matematiky a angličtiny. Jejich mladší spolužáci si vybírali např. mezi možností založit si vlastní fiktivní firmu, vymyslet využití proluky na rohu ulic Klimentská a Nové mlýny v Praze 1 a navrhnutou budovu citlivě začlenit mezi ostatní historické domy, či se pokusit odpovědět na otázku, jak se vlastně jezdí na kole po Praze, proč končí cyklopruhy před křižovatkou apod. Lákavě zněla nabídka prohlídky Televizní věže Žižkov včetně besedy s jejím autorem Ing. arch. V. Aulickým. Mnozí se nezalekli názvu „Plochy stavební praxe“, který sliboval propojení stavebnictví s matematikou a deskriptivní geometrií.  A že lze postupy při zhotovení stavebních konstrukcí znázornit jako komiks, dokázala další skupina. Pokud Vás zajímají další náměty, najdete je zde.

O tom, že projektové dny byly úspěšné, přinesly nejen mnoho nových informací, poznatků, ale i nápadů, svědčily žákovské prezentace, předvedené modely, fotoreportáže, video natočené o historických památkách, kreslené komiksy aj. Výrazným přínosem bylo též posílení motivace a týmové kooperace mezi mladšími a staršími žáky.

-hb-