Ve francouzském Aix-en-Provence a centru francouzského jaderného výzkumu CEA v Cadarache proběhlo další mezinárodní setkání projektu ACES týkajícího se zajištění dlouhodobého provozu evropských jaderných zařízení. Na těchto setkáních společně diskutují zástupci jaderného průmyslu, provozovatelé jaderných zařízení, zástupci výzkumných organizací a technických univerzit a, ano, díky naší spolupráci s Fakultou stavební ČVUT také zástupci jedné průmyslovky, té naší. Být součástí těchto mezinárodních projektů dokazuje, že ČVUT v Praze je v tomto oboru světovou špičkou. Zde je však zajímavé sledovat, co se myslí tou světovou špičkou. Mohly by to být různé světové žebříčky univerzit, což je pravda, ale ne tak úplně. Z pohledu budoucích zaměstnavatelů, tedy soukromých a státních firem a státních organizací, jsou mediálně známé světové žebříčky technických univerzit zajímavé tak nějak druhotně, kdy samozřejmě na lepších univerzitách získáte lepší absolventy. Prvořadá je totiž okamžitá použitelnost absolventů, kdy velkou roli hrají znalosti, dovednosti a osobní zkušenosti absolventů v tom daném oboru. Tím se nemyslí rutinní dovednosti z dlouhodobých brigád a přivýdělků při studiu, kdy tím studium spíše trpí a absolvent sám sebe v konci okrádá o fajnové pracovní příležitosti. Myslí se tím právě osobní účast na různých vybraných projektech, kdy student si vedle studia rozšiřuje znalosti a třeba i získává své vlastní kontakty. A ty se v životě cení snad nejvíce. Takže i během setkání projektu ACES měli naši studenti možnost si popovídat se zaměstnanci jaderných elektráren a různých organizací, sami se prezentovali a aktivně účastnili dílčích aktivit. A právě toto dělá z Fakulty stavební ČVUT tu skutečnou světovou špičku, kdy studenti její partnerské průmyslovky, té naší, se již dopředu seznamují s problematikou a poznávají mezinárodní týmy. Je pak samozřejmé, že o absolventy naší průmyslovky je zájem, a pro Českou republiku nebezpečně i ze zahraničí. Prostě skrz naší partnerskou fakultu se z průmky v Dušní stává světová značka. No, ale zpátky nohama na zem. Zásadní bylo vidět tokamak projektu ITER a prstenec, ve kterém jednou budou stovky milionů stupňů Celsia, vidět závodní dráhu pro formule, četnickou stanici a být prvními zákazníky sezóny jedné picošky v Saint-Tropez, a vůbec si to všechno užít s prima partou lidí, včetně všemožných gurmánských specialit.

Se studenty čtvrtého ročníku třídy 4.D jsme v rámci hodiny urbanismu navštívili výstavu „Čí je to problém, bezdomovectví mezi New Yorkem a Prahou“ v pražské galerii VIPER. Výstavou nás provedla paní architektka Karolína Kripnerová, z organizace Architekti bez hranic, která se tímto tématem dlouhodobě zabývá. Výstava nám všem otevřela oči. Kdo se za tímto označením „člověk bez domova“ skrývá? Může to být kdokoliv z nás, nejsou to jen alkoholici, většina lidí, si tuto situaci dobrovolně nevybrala. Toto téma není jen sociální a politické, ale i my technicky zaměření - architekti a inženýři - můžeme svým pohledem, svoji dovedností k tomuto tématu přispět. Na výstavě studenti reagovali a ptali se na věci, které je zajímali, náměty a nápady potom zpracovali do společného plakátu.

Dnes se stalo něco, co bylo už hodně dlouho třeba. Tím je slyšet od celonárodně uznávané autority, která to s naší vlastí myslí hodně upřímně, proč jsme na naší škole a pro co to všechno vlastně děláme. Celé to začalo tichým zavoláním o pomoc z naší partnerské Fakulty stavební ČVUT, kde opadá zájem studentů o vodohospodářské obory. Partneři si mají pomáhat, takže naše škola udělala, co mohla, a vynasnažila se získat co nejvíce studentů pro náš vodařský obor, což jsou studenti, kteří budou dále pokračovat ve studiu na naší partnerské fakultě. To se povedlo. Do nového ročníku jich jde plných dvacet. S ohledem na generační obměnu, když voda je vlastně všechno, je to v rámci České republiky ale málo. Což by už mohlo mít neblahé následky. Takže, a zřejmě, i proto na to tiché zavolání o pomoc zareagovala i dr. Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Ano, ta co je na youtube v nesčetně rozhovorech a která v televizi diskutuje s politiky. Přes veškeré své pracovní vytížení doslova přiběhla ze Senovážného náměstí k nám na školu a provedla, co bylo třeba, takovým způsobem, že při úvodní přednášce zavládlo neobvyklé naprosto soustředěné ticho. Šlo o historický vývoj získávání energie a nakládání s ní. Co všechno šlo historicky propojit z hlediska vývoje člověka, techniky a získávání potravy se současným způsobem života, to bylo neuvěřitelné. Fakta studenti tak nějak znají. Ale všechno to provázat, aby vyvstaly jasné souvislosti, na to už je třeba širší znalost a zřejmě i velká moudrost. Ticho na konci přednášky totálně rozbila velkorysá nabídka diskuse. Je jasné, že možnost mít dr. Drábovou v malém počtu jen pro sebe, to se využilo beze zbytku. Velmi zvídavé dotazy ohledně energetiky, současných společenských problémů a všeobecného budoucího směrování byly zodpovězeny opět takovým způsobem, že mnoho v dnešní době diskutovaných témat najednou dostala svůj původní jasný význam. A najednou bylo jasné i to, že vše potřebuje svůj čas, tedy nic neuspěchat, že je třeba znát historické souvislosti a že naprosto zásadní je získávání potřebných znalostí pro dobrá rozhodnutí ohledně zavádění nových technologií, ale i zavrhování těch starých. A co se týká vody, tak ta se objevovala stále jako ta vzácná komodita, se kterou je třeba umět hospodařit, třeba i v jaderných elektrárnách. A proč dr. Drábová zmiňovala potřebu betonářů? Protože beton je taky všude, třeba jako pevné základy. No, a ve vztahu k vodě je to jednoduché. S velkou vodou toho bez betonu moc nesvedete.