Spojené státy americké měly vždy tah na branku, co se týče nových technologií. Kolébkou jaderného výzkumu je oblast Oak Ridge ve státě Tennessee, kousek od města Knoxville, kde se nachází špičková laboratoř ORNL (Oak Ridge National Laboratory) a hned vedle v údolí slavné, nebo vlastně neslavné … těžko říct, zařízení s kódovým označením Y-12, velká součást projektu Manhattan. Protože Amerika je jen skok letadlem z Kanady, stavili jsme se právě v Oak Ridge. Ale protože Amerika je také rozhlehlá země, opět platilo, že bez auta ani ránu, a v sumě to zase byly desítky hodin za volantem. Kromě laboratoří ORNL jsme viděli muzeum zařízení Y-12, kde je i vystavena maketa bomby, která byla shozena na Hirošimu. Jaderná energie se holt umí i zneužívat. Naopak v mírovém využití se USA staví do čela iniciativy pro udržování stávajících jaderných elektráren v provozu, pro což je však nutné získávat nezvratné důkazy o dostatečné kvalitě materiálů, ze kterých jsou jaderné elektrárny postaveny. Jedné takové aktivitě se říká „harvesting“, což znamená sběr vzorků stavebních a strojírenských materiálů pro následné průkazní analýzy. Ve Washingtonu v hlavní budově americké obdoby SÚJBu (US NRC) probíhala jednání týkající se jednak sjednocování postupů pro udržování jaderných elektráren v dlouhodobém provozu, a jednak ohledně harvestingu, kdy byly řešeny možnosti jednotlivých zemí pro snížení nákladnosti získávání zkušebních vzorků ze stávajících elektráren. Česká republika, tedy přesněji ČEZ, ÚJV Řež, Centrum výzkumu Řež, ČVUT a ano, naše škola (opět díky spolupráci s naší partnerskou Fakultou stavební ČVUT) stojí v čele světových aktivit týkajících se harvestingu. Mimochodem naši studenti se už poněkolikáté podíleli na identifikacích vzorků v jaderné elektrárně Temelín. Další sběry budou probíhat různě po Evropě a je velmi pravděpodobné, že naši studenti se budou i těchto aktivit účastnit. Zajímavé bylo zjištění, že i Američané vytvářejí velmi inspirativní možnosti pro středoškolské studenty. Ve Washingtonu jsme se také setkali s naším starým dobrým známým, prof. Maruyamou, který naší škole neobyčejně fandí. Zřejmě tedy lze očekávat další setkání s tímhle naším velkým fandou, a to přímo v Japonsku.

První týden v září se 4.B, třída vodařů a dopraváků, rozhodla splout řeku Vltavu mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou. Počasí nemohlo být lepší – jakmile jsme vystoupili z vlaku, osvěžila nás bouře a kroupy. Dostatek vody byl tedy zajištěn a my se mohli následující den nalodit a splout první z mnoha jezů, které nám Vltava nachystala. Byla štědrá, peřeje i jezy nám daly zabrat, a nakonec zbyly jen dvě lodě, co se nepřevrhly. Jako skupina jsme se ale osvědčili a každý z nás si z vody odvezl jak nové zkušenosti, tak i kupu převážně pozitivních zážitků…