Diskuse se zástupcem Kanadského úřadu pro jadernou bezpečnost u nás na škole, a česky?

Při nedávném pracovním setkání na CNSC (Canadian Nuclear Safety Commission) v Ottawě jedna studentka naší školy zaujala tamní ředitelku odboru analytiky stavebních konstrukcí natolik, že se rozhodla navštívit naši školu. Jako ano, není úplně obvyklé, aby středoškolský student byl schopen prezentovat a diskutovat odborné znalosti, navíc v oblasti problematiky zavádění malých modulárních reaktorů do provozu. Ale i takoví studenti jsou na naší škole. A nejeden, samozřejmě s úrovní znalostí odpovídající středoškolákovi. Tedy tato paní ředitelka skutečně přijela na naši školu a svůj úřad představila včetně toho, co obnáší práce na takovém úřadu. Mimochodem tato přednáška opět byla v období prázdnin, stejně tak jako prezentace jednoho pana ředitele SÚJBu v srpnu v Řeži. Zjednodušeně řečeno se práce na jejím úřadu skládá ze směsice právního vyhodnocování a inženýrských analýz. Při následné diskusi paní ředitelka ze CNSC na příkladu své osoby ukázala, že život může být velmi zajímavý, zejména když člověk pracuje multidisciplinárně, a přitom na jednom pracovním místě. Diskuse byla vedena velmi technicky a účastnili se ji jednak naši studenti, ale také studenti (bakaláři, magistři a doktorandi) z naší partnerské Fakulty stavební ČVUT. A co dodat na závěr? Asi to, že upřímný zájem o mezi institucionální spolupráci na mezinárodní úrovni je rozhodně obohacující pro všechny a zejména pro naše studenty. Takže na naší škole bude probíhat příprava pro zkoušení různých směsí ve větších objemech pro použití při konzervování odstavených jaderných zařízení společně s partnerskými stavebními firmami a ve spolupráci se CNSC. Jo, a úplně na závěr: Paní ředitelka ze CNSC, ať rozená Kanaďanka, tak velmi pěknou češtinou, nejen že diskutovala s našimi žáky, ale také česky nás pozvala na další pracovní setkání na CNSC v Ottawě, a třeba už příští rok.

Beseda o povodních

 

Čtvrťáci v Římě

Studenti 4.E se účastnili šestidenního pobytu v italském hlavním městě Římě. Pobyt byl určen ke sportování a poznávání památek i kultury města. Bezprostředně po příletu na letiště Fiumicino jsme absolvovali cestu ke Koloseu a následně do ubytování v kempu mimo historické centrum. Cesta přeplněným linkovým autobusem byla italsky zážitková, proto se po zbytek pobytu raději volila doprava vlakem, který má konečnou stanici přímo v centru města. Během sportovního kurzu jsme nachodili přes sto kilometrů a potkali spousty nejvýznamnějších staveb antického Říma: Coloseum, Forum Romanum, Traianovu tržnici, fontánu de Trevi, Andělský hrad, Španělské schody… Jeden den věnovala třída návštěvě Vatikánu, kde vyšlapala po dlouhém točitém schodišti až do kopule baziliky sv. Petra. Nezapomenutelná byla také večerní prohlídka historického centra Říma. Výlet byl opravdu povedený.

Jak se stavěla betonová kánoe

Také v letošním roce budeme vyrábět betonovou kánoi, v rámci středečních seminářů @betonari_z_dusni již plánujeme průběh prací. Pojďme se ale zpětně podívat v příspěvku Matěje Fialy ze třídy 4.E, jak výroba loňské kánoe probíhala.

Číst dál: Jak se stavěla betonová kánoe

Harvesting v USA, aneb není sklizeň jako sklizeň

Spojené státy americké měly vždy tah na branku, co se týče nových technologií. Kolébkou jaderného výzkumu je oblast Oak Ridge ve státě Tennessee, kousek od města Knoxville, kde se nachází špičková laboratoř ORNL (Oak Ridge National Laboratory) a hned vedle v údolí slavné, nebo vlastně neslavné … těžko říct, zařízení s kódovým označením Y-12, velká součást projektu Manhattan. Protože Amerika je jen skok letadlem z Kanady, stavili jsme se právě v Oak Ridge. Ale protože Amerika je také rozhlehlá země, opět platilo, že bez auta ani ránu, a v sumě to zase byly desítky hodin za volantem. Kromě laboratoří ORNL jsme viděli muzeum zařízení Y-12, kde je i vystavena maketa bomby, která byla shozena na Hirošimu. Jaderná energie se holt umí i zneužívat. Naopak v mírovém využití se USA staví do čela iniciativy pro udržování stávajících jaderných elektráren v provozu, pro což je však nutné získávat nezvratné důkazy o dostatečné kvalitě materiálů, ze kterých jsou jaderné elektrárny postaveny. Jedné takové aktivitě se říká „harvesting“, což znamená sběr vzorků stavebních a strojírenských materiálů pro následné průkazní analýzy. Ve Washingtonu v hlavní budově americké obdoby SÚJBu (US NRC) probíhala jednání týkající se jednak sjednocování postupů pro udržování jaderných elektráren v dlouhodobém provozu, a jednak ohledně harvestingu, kdy byly řešeny možnosti jednotlivých zemí pro snížení nákladnosti získávání zkušebních vzorků ze stávajících elektráren. Česká republika, tedy přesněji ČEZ, ÚJV Řež, Centrum výzkumu Řež, ČVUT a ano, naše škola (opět díky spolupráci s naší partnerskou Fakultou stavební ČVUT) stojí v čele světových aktivit týkajících se harvestingu. Mimochodem naši studenti se už poněkolikáté podíleli na identifikacích vzorků v jaderné elektrárně Temelín. Další sběry budou probíhat různě po Evropě a je velmi pravděpodobné, že naši studenti se budou i těchto aktivit účastnit. Zajímavé bylo zjištění, že i Američané vytvářejí velmi inspirativní možnosti pro středoškolské studenty. Ve Washingtonu jsme se také setkali s naším starým dobrým známým, prof. Maruyamou, který naší škole neobyčejně fandí. Zřejmě tedy lze očekávat další setkání s tímhle naším velkým fandou, a to přímo v Japonsku.

V Kanadě je pro první SMR už hotová základová deska!

První linka z Prahy do Curychu s přípojem dále do Toronta startuje z Prahy před půl sedmou ráno. K tomu osm hodin nad Atlantikem a dalších pět hodin za volantem, aby se člověk dostal včas do Ottawy na pozdní večeři s kolegou z Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), no, a hned je z toho hodně dlouhý den, o časovém posunu raději ani nemluvě. Ale mluvit se naopak dá o neskutečném obdivu ze strany Kanaďanů, kteří nejdříve nechápali, ale pak vyzvídali … jak že to prý s těmi středoškoláky děláme. Není divu, když na všech setkáních jedna studentka z naší školy odprezentuje svou část výzkumu a plnohodnotně se účastní diskusí. Jako ano, očka kanadských kolegů na naši studentku mrkala a možnost zaměstnání v Kanadě v jaderném průmyslu byla hned na stole. Asi by bylo dobře ještě trochu studovat, třeba na naší partnerské fakultě, už kvůli zářezu v životopisu, ale že zájem o šikovné mladé techniky roste, to je všude na světě stejné. Jako jo, Kanada je dobrá, bydlení a lidé super, snad tedy až na ty šílené vzdálenosti v téhle rozlehlé zemi. Takže bez auta ani ránu. Naše technická setkání na CNSC v Ottawě byla jednak o betonu v jaderných zařízeních, ale také o výstavbě a způsobu licencování nových SMR, což je pro Česko hodně zajímavé téma. To, že Kanada jde tvrdě za svým snem o SMR, jsme viděli v areálu jaderné elektrárny Darlington na břehu jezera Ontario, kde je hotová základová deska a v dnešních dnech finišuje proces vydání licence, tedy povolení, pro započetí výstavby jaderných částí projektu SMR. Naopak v jaderné elektrárně Pickering, která, stejně jako všechny jaderné elektrárny v Kanadě, používá domácí reaktory CANDU, jsme zažili poslední dny reaktoru Pickering 1, který bude za čtyři dny po padesáti letech služby navždy odstaven. V dalších elektrárnách zase probíhají úpravy pro další provozování. V návaznosti k tomuto jsme s kolegy v kanadské verzi naší Řeže, tedy v Kanadských jaderných laboratořích (CNL) v Chalk River, diskutovali vzájemný pokrok ve vývoji metod pro prodlužování životnosti kritických betonových částí jaderných elektráren. CNL je společně s ČVUT a Centrem výzkumu Řež v této oblasti velmi aktivní. Prostě i po těchto zkušenostech z první ruky je jasné, že jaderný průmysl je záruka perspektivního zaměstnání. Jo, a mimochodem, velmi pravděpodobně naši školu v dohledné době navštíví jedna z ředitelek Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), prý chce vidět, odkud se berou tak šikovní studenti.

 

Adaptační kurz tříd 1.D a 1.E

První den jsme navštívili Muzeum Vápenka, další den jsme se podívali do Žacléře do Hornického muzea. Poslední den proběhla sportovní hra s vědomostními otázkami. Místo pro ubytování bylo moc pěkné a studenti si pochvalovali místní výbornou kuchyni pana kuchaře. Vše proběhlo ke spokojenosti všech zúčastněných.

 

Čtvrťáci na vodě

První týden v září se 4.B, třída vodařů a dopraváků, rozhodla splout řeku Vltavu mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou. Počasí nemohlo být lepší – jakmile jsme vystoupili z vlaku, osvěžila nás bouře a kroupy. Dostatek vody byl tedy zajištěn a my se mohli následující den nalodit a splout první z mnoha jezů, které nám Vltava nachystala. Byla štědrá, peřeje i jezy nám daly zabrat, a nakonec zbyly jen dvě lodě, co se nepřevrhly. Jako skupina jsme se ale osvědčili a každý z nás si z vody odvezl jak nové zkušenosti, tak i kupu převážně pozitivních zážitků…