Jak se stavěla betonová kánoe

Také v letošním roce budeme vyrábět betonovou kánoi, v rámci středečních seminářů @betonari_z_dusni již plánujeme průběh prací. Pojďme se ale zpětně podívat v příspěvku Matěje Fialy ze třídy 4.E, jak výroba loňské kánoe probíhala.

Číst dál: Jak se stavěla betonová kánoe

Harvesting v USA, aneb není sklizeň jako sklizeň

Spojené státy americké měly vždy tah na branku, co se týče nových technologií. Kolébkou jaderného výzkumu je oblast Oak Ridge ve státě Tennessee, kousek od města Knoxville, kde se nachází špičková laboratoř ORNL (Oak Ridge National Laboratory) a hned vedle v údolí slavné, nebo vlastně neslavné … těžko říct, zařízení s kódovým označením Y-12, velká součást projektu Manhattan. Protože Amerika je jen skok letadlem z Kanady, stavili jsme se právě v Oak Ridge. Ale protože Amerika je také rozhlehlá země, opět platilo, že bez auta ani ránu, a v sumě to zase byly desítky hodin za volantem. Kromě laboratoří ORNL jsme viděli muzeum zařízení Y-12, kde je i vystavena maketa bomby, která byla shozena na Hirošimu. Jaderná energie se holt umí i zneužívat. Naopak v mírovém využití se USA staví do čela iniciativy pro udržování stávajících jaderných elektráren v provozu, pro což je však nutné získávat nezvratné důkazy o dostatečné kvalitě materiálů, ze kterých jsou jaderné elektrárny postaveny. Jedné takové aktivitě se říká „harvesting“, což znamená sběr vzorků stavebních a strojírenských materiálů pro následné průkazní analýzy. Ve Washingtonu v hlavní budově americké obdoby SÚJBu (US NRC) probíhala jednání týkající se jednak sjednocování postupů pro udržování jaderných elektráren v dlouhodobém provozu, a jednak ohledně harvestingu, kdy byly řešeny možnosti jednotlivých zemí pro snížení nákladnosti získávání zkušebních vzorků ze stávajících elektráren. Česká republika, tedy přesněji ČEZ, ÚJV Řež, Centrum výzkumu Řež, ČVUT a ano, naše škola (opět díky spolupráci s naší partnerskou Fakultou stavební ČVUT) stojí v čele světových aktivit týkajících se harvestingu. Mimochodem naši studenti se už poněkolikáté podíleli na identifikacích vzorků v jaderné elektrárně Temelín. Další sběry budou probíhat různě po Evropě a je velmi pravděpodobné, že naši studenti se budou i těchto aktivit účastnit. Zajímavé bylo zjištění, že i Američané vytvářejí velmi inspirativní možnosti pro středoškolské studenty. Ve Washingtonu jsme se také setkali s naším starým dobrým známým, prof. Maruyamou, který naší škole neobyčejně fandí. Zřejmě tedy lze očekávat další setkání s tímhle naším velkým fandou, a to přímo v Japonsku.

V Kanadě je pro první SMR už hotová základová deska!

První linka z Prahy do Curychu s přípojem dále do Toronta startuje z Prahy před půl sedmou ráno. K tomu osm hodin nad Atlantikem a dalších pět hodin za volantem, aby se člověk dostal včas do Ottawy na pozdní večeři s kolegou z Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), no, a hned je z toho hodně dlouhý den, o časovém posunu raději ani nemluvě. Ale mluvit se naopak dá o neskutečném obdivu ze strany Kanaďanů, kteří nejdříve nechápali, ale pak vyzvídali … jak že to prý s těmi středoškoláky děláme. Není divu, když na všech setkáních jedna studentka z naší školy odprezentuje svou část výzkumu a plnohodnotně se účastní diskusí. Jako ano, očka kanadských kolegů na naši studentku mrkala a možnost zaměstnání v Kanadě v jaderném průmyslu byla hned na stole. Asi by bylo dobře ještě trochu studovat, třeba na naší partnerské fakultě, už kvůli zářezu v životopisu, ale že zájem o šikovné mladé techniky roste, to je všude na světě stejné. Jako jo, Kanada je dobrá, bydlení a lidé super, snad tedy až na ty šílené vzdálenosti v téhle rozlehlé zemi. Takže bez auta ani ránu. Naše technická setkání na CNSC v Ottawě byla jednak o betonu v jaderných zařízeních, ale také o výstavbě a způsobu licencování nových SMR, což je pro Česko hodně zajímavé téma. To, že Kanada jde tvrdě za svým snem o SMR, jsme viděli v areálu jaderné elektrárny Darlington na břehu jezera Ontario, kde je hotová základová deska a v dnešních dnech finišuje proces vydání licence, tedy povolení, pro započetí výstavby jaderných částí projektu SMR. Naopak v jaderné elektrárně Pickering, která, stejně jako všechny jaderné elektrárny v Kanadě, používá domácí reaktory CANDU, jsme zažili poslední dny reaktoru Pickering 1, který bude za čtyři dny po padesáti letech služby navždy odstaven. V dalších elektrárnách zase probíhají úpravy pro další provozování. V návaznosti k tomuto jsme s kolegy v kanadské verzi naší Řeže, tedy v Kanadských jaderných laboratořích (CNL) v Chalk River, diskutovali vzájemný pokrok ve vývoji metod pro prodlužování životnosti kritických betonových částí jaderných elektráren. CNL je společně s ČVUT a Centrem výzkumu Řež v této oblasti velmi aktivní. Prostě i po těchto zkušenostech z první ruky je jasné, že jaderný průmysl je záruka perspektivního zaměstnání. Jo, a mimochodem, velmi pravděpodobně naši školu v dohledné době navštíví jedna z ředitelek Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), prý chce vidět, odkud se berou tak šikovní studenti.

 

Adaptační kurz tříd 1.D a 1.E

První den jsme navštívili Muzeum Vápenka, další den jsme se podívali do Žacléře do Hornického muzea. Poslední den proběhla sportovní hra s vědomostními otázkami. Místo pro ubytování bylo moc pěkné a studenti si pochvalovali místní výbornou kuchyni pana kuchaře. Vše proběhlo ke spokojenosti všech zúčastněných.

 

Čtvrťáci na vodě

První týden v září se 4.B, třída vodařů a dopraváků, rozhodla splout řeku Vltavu mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou. Počasí nemohlo být lepší – jakmile jsme vystoupili z vlaku, osvěžila nás bouře a kroupy. Dostatek vody byl tedy zajištěn a my se mohli následující den nalodit a splout první z mnoha jezů, které nám Vltava nachystala. Byla štědrá, peřeje i jezy nám daly zabrat, a nakonec zbyly jen dvě lodě, co se nepřevrhly. Jako skupina jsme se ale osvědčili a každý z nás si z vody odvezl jak nové zkušenosti, tak i kupu převážně pozitivních zážitků…

Adaptační kurz 1.A a 1.C

V chatě Krakonoš na Benecku sportovali, stavěli, hráli si a koupali se žáci 1.A a 1.C. Teplota byla na 35 stupních C. a tak delší turistika nebyla možná. Přesto vycházka na rozhlednu Žalý a zříceninu hradu Dolní Štěpanice všechny rozpohybovala. Žáci vyrazili i na koupání do krásného Wellness centra Bedřichov u Špindlerova Mlýna. Uspořádali a sami organizovali turnaj ve stolním tenisu. Vzájemně se poznávali ve více než 10 společných hrách. Potěšil je (viz foto) i studený bazének u chaty, protože zábava byla TOP. Nechybělo ani tradiční stavění z jedlých materiálů a odborníci našli talenty. Zazněla i informace o oborech, které na žáky čekají v dalším roce. Vše proběhlo bez úrazu ke spokojenosti zúčastněných.

Prodlužování provozních licencí, svědečný program … proč nás to zajímá?

Tak to vypadá, že naše jaderné elektrárny budou fungovat na věky věků. Tedy aspoň tak by se to chtělo, protože jaderné elektrárny jsou v počátku velmi nákladné investice, které se však neskutečně vyplácejí při dlouhodobém provozu. Sice existuje projektová životnost elektrárny, která právě zohledňuje i ekonomickou návratnost počáteční investice, ale proč nevydělávat o něco déle, zvláště při relativně malých nákladech na údržbu. To se přeci vyplatí, ne? Ano, vyplatí. Proto existuje něco, čemu se odborně říká prodlužování provozních licencí a co se ve světě hojně využívá. Tato rozhodnutí sice dělají ti jíní, ale i my, studenti naší školy, máme možnost přiložit ruku k dílu a pomoci udržovat naše jaderné elektrárny v bezpečném dlouhodobém provozu. A co se tedy od nás očekává? No, prostě že budeme pokračovat v tom, co už děláme a děláme dobře. Tedy budeme dále spolupracovat s naší partnerskou Fakultou stavební ČVUT a třeba společně budeme rozmýšlet a plánovat, jak získat nejvíce betonových vzorků pro různá ověřování, aniž by bylo třeba stávající stavební konstrukce příliš poškozovat nezbytným odebíráním těchto vzorků. Tomuto se zase odborně říká svědečný program. Naši studenti, čtvrťáci, kteří se již účastní takovéhoto programu, strávili tento týden dva dny na jaderné elektrárně Temelín, kde pomáhali s různými identifikacemi a výběrem vhodných betonových vzorků. Bylo by dobře, aby tito studenti předali své zkušenosti studentům z nižších ročníků, dokud jsou ještě u nás na škole. Jo, a teď pozor … některé vzorky přijdou přímo k nám na školu! V klidu! Tyto vzorky jsou z konstrukcí, které nejsou vystavovány radiaci. Na takové vzorky se zase můžeme jezdit dívat do Centra výzkumu Řež, kde máme dveře otevřené, také právě díky aktivitě našich studentů. Takže betonové vzorky, které budou u nás, budou v nové laboratoři, a tam na nich také budeme pracovat. Mimochodem, naši laboratoř po rekonstrukci znovuotevřeme už příští měsíc, v říjnu. A v tu chvíli to všechno začne. Takže buď připraven!

I středoškolský student může být platným členem výzkumného týmu!

Jestli byli na srpnovou letní školu SMR do Řeže pozváni studenti naší školy, aby si vyslechli novinky v oblasti technologií SMR, tak dnes se role tak trochu otočily. Dnes totiž v Řeži probíhal další pravidelný projektový den, kdy se scházejí výzkumné týmy, aby se vzájemně obeznámily ohledně svých pokroků. No, a v rámci diskusí týmu SMR se dnes vyloženě blýskla naše škola, kdy jedna naše studentka ve své prezentaci ukázala velmi zajímavý pohled na problematiku zavádění SMR do běžného života. Toto je přesně důvod, proč jsou naši studenti tak vítaní ve výzkumných týmech v Řeži. Vědeckou hloubku v názoru středoškoláka nikdo samozřejmě neočekává. Právě naopak. Schopnost podívat se na problém očima generace, která bude po většinu svého života pracovat na výstavbě a údržbě nových jaderných zdrojů, je pro vytvoření skutečně hodnotných výsledků současného výzkumu neocenitelná. A to se dnes skrze velmi zajímavou a zcela profesionálně přednesenou prezentaci naší studentce podařilo. Jeden z přítomných vedoucích pracovníků Centra výzkumu Řež po vyslechnutí prezentace naši studentku vystavil téměř křížovému výslechu, který však naše studentka ustála, a naopak prokázala velmi detailní znalosti v oblasti zavádění SMR ve světě. Tohle je vizitka, kterou naše škola přesně potřebuje. Prostě umíme na trh práce dodávat velmi šikovné absolventy. A ruka na srdce, co mohlo více potěšit naše dva učitele, kteří byli na tomto setkání přítomni, než student, který dokázal zaujmout všechny přítomné svými znalostmi a hlubokým zájmem o obor. Prostě užít si pocit dobře odvedené práce je k nezaplacení.