Jet se podívat na jadernou elektrárnu, to se docela dá. Ale že by přijela jaderná elektrárna za vámi do školy, to už je jiná. A nám se to stalo. Určitě o tom rozhodla velmi vypovídající skutečnost, že se někteří studenti naší školy různou měrou podílejí na jaderném výzkumu či vývoji metod pro udržení našich jaderných elektráren v plné kondici. Tito studenti se pak také už teď dostanou do skutečných útrob například jaderné elektrárny Temelín. A protože kolegové zaměstnanci z jaderné elektrárny Temelín jsou v podstatě koncovými uživateli výsledků výzkumné práce našich studentů, přijeli se podívat, kde a jak tyto výsledky vlastně vznikají. Samozřejmě se toto vše děje díky úzké spolupráci naší školy s naší partnerskou fakultou, tou stavební, na ČVUT. No, a když tedy už u nás kolegové z elektrárny byli, tak nám toho rovnou i docela dost o provozu a práci na elektrárně řekli. Jejich přednášku zpestřil jeden náš student, kdy ve své rychlé desetiminutové přednášce ukázal, jak by si představoval BIM model pro takovou jadernou elektrárnu. Na to mu kolegové z Temelína ukázali realitu, čímž vznikla zajímavá diskuse. Bylo vidět, že kolegy z elektrárny velmi zajímaly studentské postřehy ohledně pojetí celého BIMu. Ostatně současní studenti klidně mohou být za pár let uživateli těchto nyní upravovaných systémů, takže proč by si k úpravám rovnou něco neřekli, že? Navíc se teď budou stavět nové jaderné bloky, jak velké, tak SMR, které budou potřebovat péči skutečně kvalitních stavařů. A tu péči budou potřebovat rovnou na dalších osmdesát až sto let. No, takže když se nahlédne do budoucnosti, ono by to nakonec mohlo znít jako zajímavé stabilní zaměstnání, které s sebou nese pořádnou špetku prestiže. Samozřejmě takový kvalitní stavař vzniká v čase, a to díky svému upřímnému zájmu o obor a svému upřímnému přístupu ke studiu.

Ve dnech 23.9. - 29.9. se žáci třetího a čtvrtého ročníku naší školy zúčastnili zájezdu do Velké Británie. Cestou do Spojeného království jsme se zastavili u známého symbolu hlavního města Evropy Atomia a svezli se lodičkami po kanálech krásného města Brugy. První naše kroky na anglické půdě vedly k rodnému domu Williama Shakespeara, před kterým si někteří zahráli stolní tenis. Žáci ocenili možnost procvičit si Angličtinu se členy hostitelských rodin v malebném městě Chester. V Liverpoolu dali někteří z nás přednost návštěvě muzea The Beatles Story, ostatní zvolili prohlídku stadionu Livepool F. C. vedenou zkušenými průvodci a zároveň dlouholetými fanoušky tohoto světoznámého klubu. Poté jsme si prohlédli zajímavý interiér místní moderní římskokatolické katedrály, která po dostavění vzbudila kontroverzní reakce. Také jsme si užili den strávený v severním Walesu, kde jsme navštívili typický středověký hrad Conwy a prošli jsme se po národním parku Snowdonia k jezeru s výhledem na nejvyšší horu Walesu. Poslední den našeho pobytu za kanálem La Manche jsme zamířili do Londýna. Zde jsme měli možnost z Tower Bridge si vyfotit hlavní město z ptačí perspektivy a prohlédnout si historickou strojovnu tohoto architektonického skvostu. Samozřejmostí byla procházka za známými pamětihodnostmi historické části metropole, jako jsou Westminsterský palác, Westminsterské opatství nebo Buckinghamský palác.

Vztah mezi mistrem a žákem je známý spíše z asijských bojových umění, ale existuje i na akademické půdě. Toto a záhadu dvou doktorských titulů jsme rozřešili během přednášky absolventa Fakulty stavební ČVUT v Praze, který nyní dokončuje své doktorské studium na Jokohamské národní univerzitě, kde se zabývá vývojem šetrné demolice. Ale než o záhady, šlo hlavně o ukázku možností studia v zahraničí, přímo v Japonsku, a jak je možné získat japonské státní stipendium, takzvané Mombušó. Že několik let života v úplně jiné kultuře člověka obohatí, o vynikajícím vzdělání a nových přátelích ani nemluvě, je jasné. A že vzdělání, zkušenosti a pracovní návyky získané na tamních ostrovech se v životě hodí, jsme mohli a můžeme vidět právě na srovnání senseie, který v Jokohamě před dvaceti lety studoval urychlování výstavby a nyní nás na škole učí stavební inženýrství, a jeho žáka, z jehož vyprávění jsme zjistili, jak se přímo v dnešní době takové dovednosti a zkušenosti získávají. Jo a k těm dvěma titulům, on totiž i senseiův žák bude mít ty samé dva tituly … z Jokohamy doktor inženýrství za šetrné demolice a rychlou výstavbu (v tomto pořadí, ne naopak!) a z ČVUT doktor „filozofie“ (Ph.D.) za vývoj a aplikaci nástrojů umělé inteligence ve stavebnictví. Takže kdo má zájem a chuť a odvahu … no prostě ať naskočí do expresu Dušní, ČVUT, Japonsko a jede! Tuto možnost mají všichni. Míst je vždycky dost.

Třídy prvního ročníku se v průběhu září vystřídaly na školní chatě ve Špindlerově Mlýně, kde probíhaly adaptační kurzy. Žáci během třídenních kurzů podnikli výlet na Sněžku, orientační běh nebo prohlídku vodního díla Labská.