Adaptační kurz naší třídy byl velmi záživný a přínosný. Nikdy jsme se snad nenudili a já ještě k tomu zhubla 2 kila.
Bydleli jsme celkem příjemně, nevařili nám vůbec špatně – někdy byly moc velké porce, ale bylo možné říci si i o menší, nebo o neslazený čaj. Všichni v penzionu byli ochotní.

 

titulka srbska


Díky tomu, že jsme se sešli ve třídě se skvělými lidmi, tak program byl ještě lepší, než se mohlo na začátku zdát. Musím uznat, že „náš“ večerní program se velmi vydařil – hlavně „židličkovaná“.

Denní výlety byly také velmi dobré, ten pot za to stál – výhledy, skalní města, řeky…. Jen bylo velké teplo, a proto jsme všichni vždycky hned první hodinku cesty byli zpocení a vypadali jsme trošku jako zmoklé slepičky . Večerní povídání u ohně snad ani nejde popsat slovy… Dozvěděla jsem se tolik nových informací…
Na výlety se samozřejmě chodí pěšky, ale skoro až do penzionu jsme z Prahy přijeli autobusem. Musím říct, že cesta tam byla velmi tichá a trapná, protože jsme se neznali. To se ale nedá říct o zpáteční cestě. Couvání s autobusem byl zážitek na celý život – dlouho jsem se takhle nepobavila. I kolemjdoucí měli o zábavu postaráno 

Za třídu 1A text sepsala: Lucka